Didier Drogba

Celým jménem Didier Yves Drogba Tébily se narodil 11.března 1978 ve městě Abidjan. Dětství strávil ve svém rodném Pobřeží Slonoviny a později ve Francii. “Tito”, jak mu říkali přátelé a rodina, opustil v pěti letech Africký kontinent a zamířil za svým strýcem do francouzského města Brest. Jeho strýc Michel Goba se zde živil jako profesionální fotbalista. Během tří let ve Francii postupně Tito poznal města Brest, Angouleme a Dunkergue, kde jeho strýc působil a poté následoval návrat domů.

Po následném ekonomickém poklesu se vrátil za strýcem do Dunkerque, odkud pokračoval jako mladík procházet Francii. V té době se začal plně věnovat fotbalu. V roce 1991 se za ním do Vannes přestěhovali rodiče a v pátnácti letech podepsal smlouvu s Levallois. V té době již žil se svým brantrancem Olivierem Tebilym, který nyní hraje v anglickém Birmingham City. V Levallois hrál do osmnácti let Ligue 2. V devatenácti letech podepsal profesionální smlouvu s tehdy ještě druholigovým Le Mans. Hned v první sezoně podával slušné výkony a zaznamenal sedm gólů. Následující dvě sezóny byl pronásledován zraněními a v roce 2002 podepsal kontrakt s prvoligovým Guingamp. Zde sedmnácti góly za sezónu rychle splatil trenéru Lacombemu jeho důvěru a pomohl Guingamp k výbornému sedmému místu. Po roce a půl se už Didier stěhoval do věhlasného francouzského velkoklubu Olympique Marseille.

V Marseille se jeho výkony postupně zlepšovaly a za sezonu nasbíral 18 gólů a získal cenu pro Nejlepšího hráče Ligue 1. Velkou měrou se také zasloužil o postup Olympique do finále Poháru UEFA, kde nakonec prohráli se španělskou Valencií. Nebylo divu, že se kolem Drogby začaly točit evropské velkokluby a před koncem přestupního období ho ulovila anglická Chelsea. Olympique Marseille za něj vyinkasoval rekordních 24 milionů liber. V červenci 2004 podepsal na Stamford Bridge smlouvu. Adaptoval se velmi dobře, ale přes dva měsíce byl mimo hru, když si v zápase s Liverpoolem natáhl břišní sval. I přes to stihl zaznamenat 16 gólů ve 40 zápasech. Pro Chelsea to bylo velice úspěšné období. Vyhráli Premier League a Carling Cup, kdy ve finále proti Liverpoolu na Millenium Stadium v Cardiffu vstřelil Drogba v nastaveném čase rozhodující gól na 3:2 pro Blues. Didier hrál i velkou roli při cestě do semifinále Ligy Mistrů, kdy pomohl svými góly pokořit například ve čtvrtfinále Bayern Mnichov.

Do sezony 2005/06 se Drogba pustil opět s chutí. Společně s Argentincem Hernanem Crespem vytvořili údernou útočnou dvojici a stali se noční můrou všech soupeřových obran. Výsledkem byl další anglický titul.

V půli června 2006 se proslýchalo, že se chce Drogba vrátit do Olympique Marseille. Důvodem bylo stálé pronásledování jeho osoby anglickými médii. Nakonec se rozhodl podepsal s Chelsea novou smlouvu. Na mezinárodní úrovni je Drogba kapitánem a největší hvězdou Pobřeží Slonoviny. V únoru 2006 dovedl svou zemi na africkém poháru národů do finále. Tam se Pobřeží Slonoviny utkalo s Egyptem a po 120 minutách nebyl znán vítěz. Rozhodovalo se tedy pokutovými kopy. Drogba svou penaltu naproměnil, což byl asi nejdůležitější moment večera a ze zlatých medailí se tak radovali fotbalisté Egypta.

Velkou měrou se zasloužil na postupu své země na finálový turnaj mistrovství světa do Německa 2006, když v osmi kvalifikačních zápasech vstřelil devět gólů. Pro Pobřeží Slonoviny to byl první start na této akci v historii. Los turnaje je přiřadil do “skupiny smrti”, kdy se utkali v prvním zápase s Argentinou. Tento zápas sloni prohráli 2:1 a jedinou branku vstřelil právě Drogba. Po utkání na tiskové konferenci ale Didier svůj tým chválil. Ve druhém zápase skupiny s Holandskem Pobřeží opět prohrálo 2:1 a v posledním zápase porazili reprezentaci Srbska a Černé Hory 3:2. K postupu ze skupiny to sice nestačilo, ale Drogba v rozhovoru pro německou televizi řekl, že jeho tým Africe ostudu určitě neudělal a myslím, že měl pravdu.