Mini článek žáků se Slávií "99"

20.8.09    SK Rakovník - SK Slavia Praha    1:1

Jako sudí jsem měla za úkol řídit přátelské utkání žáků proti Slavii Praha, roč. 99. Tito kluci tady společně s realizačním týmem strávili pár dní na soustředění a závěrem s našimi kluky sehráli zápas. O 3 roky mladší kluci předváděli od začátku nádherný kombinační fotbal pozemi na 2 doteky, což mě osobně lahodilo v oku! Nemohla jsem si nepovšimnout výrazné osobnosti - trenéra hostí! Tato osoba byla pro mne naprosto osobitá a zajímavá. Nejen tím, že to nebyl rodilý Čech, ale hlavně svými pokyny, zaujetím, autoritou...dle mého názoru správný trenér, který může dobře pracovat s mládeží. Tímto vůbec nesnižuji kvality našeho Honzíka, ten to má samozřejmě s našima klukama z vesnic a malých měst daleko těžší. Ale jen na začátek vás chci seznámit s mými pocity v zápasu. Rakovník byl dravější po střelbě, zakončení a ohrožení branky. Jenže to všechno nenahrazovalo tu krásnou hru, kterou předváděli Slavisté. Pouze jednou se prosadil Rohla - 1:0. Malí "pidižvíkové" se sice nedostali mockrát ani k našemu stoperovi Spalovi, zato věděli moc dobře, jak držet míč a pořádně si zahrát. Odpískala jsem konec první třicetiminutovky. Hoši obou týmů šli pro své rady na střídačky. U nás to bylo jednoduché, kluci byli měkoučcí, což trenér vytýkal hned. Nedokázali dlouho držet míč pod kontrolou a neodpočali si ani moc směrem dozadu. Ovšem vpředu kolikrát zbytečně míč ztratili. Pak jsem chvíli poslouchala hosty. Srandovně hovořící snědý trenér nejprve kluky trochu "zpražil" ale nakonec byla slyšet i pochvalná slova a to právem! Druhá polovina zápasu nesla tu samou podobu. Přinesla více faulů, ale z mého pohledu v nepravý čas (od domácích). Útočné držení, strkání, to neni způsob, jak se prosadit..Slyšeli jsme i několik brekotů, ale nakonec nikdo se zraněním snad neodcházel. "Mrňousové" dokázali vyrovnat, když v naší obraně nastaly zmatky - 1:1. Trenér se právem zlobil na Hovího, který nedokázal právě tím chtěným, taktickým faulem přerušit včas. Také ho nepotěšil P. Bradáč, který svým důrazem neoplýval snad vůbec a to nemluvím o chtění míče. Jeho bratr Mareček taky neměl zdařilý den, podběhával míče a nepodžením jej tak nedal odpočinout svým spoluhráčům. Míša se přesunul na stopera, aby taky Štěpy mohl něco ukázat, ale síly docházeli všem. Faigy začal být trochu rozumnější, než-li v prvním dějství, kdy chodil zbytečně sám a nebo se naopak míče zbrkle zbavoval. Oba týmy se dohodly, že odehrajou ještě dvacetiminutovku. Síly docházeli, ale myslím, že to nikdo nevzdával. Na některých klukách byla vidět bojovnost, za to je chválím, ale je potřeba říct, že fotbal je hodně o přemýšlení. Na tomto zápase jsem hodně pozorovala, že i o 3, 4 roky mladší fotbalisti dokážou vnímat, soustředit se a dělat přesně to, co se po nich chce. Velký díl má na tom i to, že Praha je velké město a Slavie je jeden z nejlepších klubů a kvalita talentu je tady samozřejmě vyšší. Ale to nemění nic na tom, že když se chce a trochu se přemýšlí, tak by to mohlo jít taky. Přece jenom oni mají něco navíc, ale  nemají třeba zkušenosti těch 3 let, o které hrají naši kluci déle. A o to by mělo být vidět. Více přemýšlet.. Jsem ráda, že tento zápas proběhl a kluci si zkusili zase něco jiného. V neděli se jim bude dařit určitě více a roznesou soupeře na kopytech!