Rozhovor s trenérem
Janota: Pestré tréninky musí doplnit týmovost
Rakovník – Také starší žáci SK Rakovník patří mezi čtyři nejúspěšnější mládežnické celky Rakovnicka ze všech sportovních disciplín, alespoň podle města Rakovníka, které tuto „nálepku“ udělovalo. Mladí fotbalisté si ji zasloužili asi proto, že hrají divizi, což je v mládežnickém fotbale druhá nejvyšší soutěž a po podzimní části skončili na čtvrtém místě. Jejich trenér Jan Janota vedl před časem i ženy FK Rakovník a věnoval se oběma týmům, nyní už ale spolupráci s FKR ukončil a působí pouze na SKR. Jak snadná či těžká cesta k úspěchu je, jsme se zeptali právě jeho.
Jaký byl hlavní důvod ukončení spolupráce s ženským týmem FK Rakovník?
Hlavním důvodem byl pocit neefektivní spolupráce s týmem. Už nefungovaly mechanismy, které do určité doby byly jasné, dané a funkční. Navíc jsem začal cítit zvláštní atmosféru v kabině, kterou jsem nejdříve chtěl řešit sám, ale spíše to mělo vzejít z hráček samotných. Bohužel nic takového se nestalo, proto se klima v kabině výrazně změnilo a přenášelo se to i na hřiště. Když k tomu přidám určitou nedisciplinovanost a lhostejnost, vyústilo to v můj trochu emotivní konec. Ale kdyby v tom nebyly emoce, třeba by se nic takového ani nestalo. S odstupem času vidím toto rozhodnutí jako správné. Ať hráčky také poznají něco či někoho jiného. Je třeba nového impulsu, ale hlavně by se měla v kabině vytvořit určitá hierarchie, ta přinese tu největší pozitivní změnu.
Nyní tedy vedete žáky na SK, jak dlouho už s nimi pracujete a jsou vidět nějaké pokroky?
Pracuji s nimi 4. sezonu. A je potřeba říct, že za tu dobu se v týmu protočilo něco okolo 35 hráčů. Takže se ten tým po celou dobu tvořil, vyvíjel a samozřejmě i zlepšoval. Jelikož i úroveň a kvalita soutěží se měnily, museli jsme se každý rok v podstatě přizpůsobovat té dané soutěži. Až před touto sezonou došlo k určitému rozvrstvení hráčů do A a B mužstva a tudíž se utvořil kolektiv 18 hráčů, kteří se připravovali na aktuálně probíhající žákovskou divizi. Pokroky jsou bezpochyby vidět, a to zejména na těch, kteří přistupují jak k tréninkům, tak i k zápasům s plným nasazením a se 100% přístupem. Největší pokroky jsou vidět v myšlení a v taktice hry.
Hrajete na okrese nejvyšší soutěž ve fotbale vůbec, i když je to jen mládež, určitě je to úspěch...
Myslím, že úspěch to určitě je a měla by se tady tato soutěž co nejdéle udržet. Samozřejmě nejlepší kombinací by bylo, aby i ostatní žákovské týmy hrály co nejvýše a zejména dorostenecká kategorie aby vybojovala postup do divizní soutěže a vznikla by tak optimální příprava, základna všech mládežníků v oddíle. Já, a myslím, že i kluci, to bereme tak, že je to jakýmsi vyústěním naší společné práce a odměnu v podobě divize si náležitě užíváme a snažíme se společně podávat co nejlepší výkony.
Máte v týmu nějaké hráče, kteří by v budoucnu mohli reprezentovat město třeba v lize?
Velice zajímavá otázka. Ale těžká odpoveď. Řeknu to takhle. Můj názor je takový, že v kádru je určitě několik nadějných fotbalistů, kteří mají předpoklady pro velmi zajímavou budoucnost. Ale z mého pohledu je to i otázkou několika faktorů. Určitě se na tom podílí jejich přístup k fotbalu, jejich píle a vůle, chuť a touha to někam dotáhnout. Dostávají se do věku, kdy mají kolem sebe spoustu lákadel, nástrah a je jen na nich, jestli podlehnou, a nebo budou chtít dál makat a zlepšovat se. Dále je to zdraví, které už musí sami hráči pokládat za to nejpodstatnější, co ke svému „zatím“ koníčku potřebují a podle toho by se měli umět chovat. A samozřejmě i podpora a pomoc rodičů, kteří by měli jevit zájem o rozvoj a růst svých dětí. Nebudu jmenovat konkrétní hráče, sám jsem zvědav, kde fotbalově zakotví někteří z těch, které mám na mysli.
Jaké byly výkony hráčů na podzim, skončili jste čtvrtí?
U mě s podzimem panuje spokojenost. Než jsme do soutěže šli, měl jsem představu udělat 15 - 17 bodů a pohybovat se ve středu tabulky. Nakonec máme bodů 23 a to ještě byly zápasy, kdy nám body doslova proklouzly mezi prsty. Ale někde jsme zase měli trochu štěstí a opravdu je potřeba konstatovat, že podzim byl kvalitní. Škoda začátku soutěže, kdy jsme si v prvních dvou kolech vybrali nováčkovskou daň a rozkoukávání nám zabralo právě tato dvě kola. Pak se ale podařilo vyhrát a s tím přišlo i sebevedomí a chuť dál pracovat. S tím se dostavily velice dobré výkony a šnůra šesti zápasu bez prohry.
Jakým směrem se uchylují vaše tréninky, přibližte přípravu a práci se čtrnáctiletými?
Mým krédem a asi i základním prvkem tréninků je pestrost. Bavíme-li se o trénincích v soutěžním období. Nemám moc rád, když se tréninky shodují, opakují, jsou stereotypní, monotonní. Snažím se klást důraz na všechny prvky fotbalu, nebo možná ještě lépe – na všechny prvky kolektivní hry. Je jasné, že někdy se prostě dělají prvky, které se dělat musí a nejsou to třeba ani prvky kolektivní. Ale snažím se, aby vše bylo motivační, emotivní, mělo to náboj a samozřejmě to bylo přínosné. Druhým takovým prvkem, který se objevuje v mých trénincích je kompaktnost, týmovost. Což znamená, že každou aktivitu, cvičení, program, který mám pro kluky připravený, je musí nebo by alespoň měl bavit a měli by to chtít dělat společně. Funguje-li kolektiv jako celek, je to pro mne mnohem přínosnější, než když mi vyčnívají 2 – 3 individuality na úkor zbytku týmu.
Lze uplatňovat jakékoliv prvky fotbalu, nebo jsou hoši na některé věci ještě mladí? Jak dlouho se učí novým věcem?
Co se týče prvků fotbalu, myslím si, že už dokáží vnímat a chápat poměrně dost náročné taktické situace. Ale je tam jedna podstatná věc. Musí se na vše, co si říkáme, ukazujeme, zkoušíme, 100% soustředit. Jakmile jsou nepozorní, nejsou na tréninku či v zápase „hlavou“, je to ohromně znát. Když totiž danou věc pochopí a vstřebají ji, je to pak v podstatě jen o tom si ji zažít a praktikovat. Ale jestliže neví, co mají dělat, jak to mají dělat, nemají si co zažívat a pouze tápou. Ale na druhou stranu, je-li jejich koncentrace vysoká a chtějí se učit, to samotné provedení pak není tak náročné a nové věci se pak učí mnohem rychleji a efektivněji. Já jsem s efektivitou učení se nových věcí vcelku spokojen a funguje to.
Absolvujete nějaké soustředění?
Ano. 6. - 12.2. budeme na chatě Irena v Jesenici u Rakovníka. Už jsme tam byli jednou a panovala naprostá spokojenost. Jak s ubytováním, stravováním, tak i s tamními terény a podmínkami pro zimní soustředění. Nabereme nějakou kondici, zapracujeme i na taktice v podobě teorie a samozřejmě obrovským přínosem takového soustředění je i to, že jsou kluci pohromadě a poznají se i z jiných stránek než jen ve škole nebo na fotbale.
V čem je největší síla vašeho týmu?
Nechtěl bych to zakřiknout a přivolat něco, co by to změnilo. Ale chci věřit tomu, že naší největší sílou je parta, kamarádství, vzájemný přátelský vztah. Je to samozřejmě z mého pohledu, ale tím, že nás baví to, co společně děláme, nás to tlačí stále kupředu. Účast na trénincích je v průměru velmi vysoká a já doufám, že tomu bude tak i nadále. Jakmile by se začala vytrácet tahle naše „společná závislost“, pro mě osobně to ztratí smysl a nebude mě to bavit. Abych vypíchnul nějakou fotbalovou vlastnost, která nás nějak charakterizuje, tak je to určitě bojovnost. A za to jsem rád.
Za chvíli přejdou kluci do puberty, nemáte strach z toho, že je přestane fotbal bavit?
Už jsem na to narazil v předchozích otázkách. Někteří už v pubertě dost silně jsou. Hlavně pánové však musí vědět, co chtějí, co je baví. Jestli fotbal, kabina, prostředí, kamarádi pro ně mají nějakou hodnotu, jestli by se na to všechno dokázali ze dne na den vybodnout a přestat s tím. Já chápu, že je spousta věcí, které je k tomu mohou svádět, ale chtěl bych a přál si, aby pak přišli a chtěli si o tom alespoň popovídat. Tak jako chlap s chlapem, vždycky se dá najít nějaká cesta. Pro mě by bylo asi největším zklamáním, kdyby někdo prostě přestal chodit, nedal by o sobě vůbec vědět a ještě by se vyhýbal nějakému setkání, řešení. Samozřejmě bych očekával, že by v tomhle měli také fungovat rodiče, kteří by byli ochotni diskutovat.
Jaké máte výhledově cíle s těmito hráči a jaké máte představy sám o sobě jako trenér?
Nejbližší cíl je jarní část soutěže, kde bychom chtěli potvrdit podzimní tažení. A nebude to vůbec lehké, ale věřím nám. Co bude pak, je ve hvězdách. Já bych si přál pokračovat s touhle partou dál, zkusit ještě ten další krok, dorosteneckou kategorii. Ale jak to bude a jestli to bude, je asi na vedení klubu. Doufám, že to budeme moci zkusit a přiblížit se společně zase o kousek blíž k tomu dospělému fotbalu. Do budoucna bych si přál i to, že bych s některými hráči chtěl zkusit futsalové soutěže, turnaje, protože halu hrajeme každý rok v zimní přestávce a myslím, že by to mohla být velmi zajímavá zkušenost. Já jako trenér neplánuju. Teď žiju tím, co je a jak to bude všechno dál, ukáže čas.
